SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Šiva splývá s Párvatí


— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —



Poustevník Šiva nikdy nenosil rodině domů jídlo. Stále jen meditoval, tančil nebo kouřil konopí. Párvatí, unavená snahou zvládat sama domácnost, opustila spolu s dvěma syny, Kárttikéjou a Ganéšou, dům. Šiva je nepostrádal, až do chvíle, než pocítil jednoho dne hlad. Vydal se hledat jídlo, ale nic nenašel. Pokoušel se jídlo si vyžebrat, ale žádné almužny nezískal.

V zoufalství se vydal za dévy, kteří mu poradili, aby šel do města Káší, kde prý dává jedna žena jídlo každému, kdo přijde k jejím dveřím. Šiva za ženou zašel a žena před něj postavila misku plnou rýže. Když se Šiva dosyta najedl, vzhlédl a zjistil, že tou ženou, která ho nakrmila, není nikdo jiný než Párvatí. Uvědomil si, co v ní má, a objal ji tak vášnivě, že splynuli v jedno tělo.

Manželka se označuje jako vámángí, „ta, která sedí po levé straně (muže)“. Anga znamená tělo. Váma znamená jak ženu, tak levou stranu. Znamená i všechno antinomické, heretické, neblahé. Dary se nikdy nedávají, ani nepřijímají levou rukou, jídlo se nikdy nebere levou rukou, požehnání se nikdy neuděluje levou rukou, protože levá ruka je rituálně nečistá, používá se jenom k mytí. Z vyobrazení Ardhanáríšvary tudíž vyplývá nerovnost pohlaví. Žena a hmota, jakkoli jsou nezbytné, zaujímají podřadné postavení.

Cesta levé ruky neboli vámáčára (áčára – soubor pravidel a chování) je cestou k duchovnímu růstu založenou na tantrických idejích, cestou překračování společenských tabu, zatímco cesta pravé ruky neboli dakšináčára je většinovou cestou duchovního růstu založenou na védských idejích.

V prvním případě je materiální svět, tedy žena, šakti, zdrojem vší síly, a má být probuzena, oslavována a realizována prostřednictvím pěti smyslů. Ve druhém případě je materiální svět, tedy žena, májou, klamem pocházejícím z nevědomosti, jehož schopnost svádět může být pro mysl nebezpečná a který je třeba pomocí dharmy zkrotit nebo pomocí jógy sublimovat. V prvním případě hrají ženy ústřední roli; spočívá v nich pravda. Ve druhém případě mají ženy pouze podpůrnou roli; pravda spočívá mimo ně. V prvním případě se nedělá žádný rozdíl mezi sakrálním a profánním, čistým a nečistým: tantrické rituály zahrnují i sexuální praktiky, nebo dokonce i praktiky, při nichž adepti požívají lidské maso nebo různé tělesné výměšky. V druhém případě vládnou všem aspektům života přísná pravidla o znečištění a rituální čistotě. V prvním případě se dopřává prostor tělu, intuici a spontaneitě. Ve druhém případě vládne intelekt a omezení.

Šiva je vládcem vámáčáry. Jeho šakti je mu tak blízká, že se s ní vnitřně ztotožnil a transformoval ji ve svou levou polovinu. I tehdy, když Šiva svou ženskou polovinu neukazuje, vyjadřuje svou androgynitu tím, že nosí v levém uchu ženskou náušnici. To odráží jak jednotu protikladů, tak oproštění od protikladů. Šiva, ničitel, tak ničí rozdělení. Ničí omezující černobílé paradigma. Spojuje, osvobozuje. To, co z něj dělá předmět uctívání, z něj dělá i předmět výsměchu. Slova, kterými je v Šiva-puráně chválen, „nejsi ani bůh, ani démon, ani smrtelný člověk, ani zvíře; nejsi ani muž, ani žena, ani eunuch,“ se nijak neliší od slov, která používá Skanda-purána, když ho chce zostudit: „Nemá žádnou kastu a není ani mužem, ani ženou. Nemůže být ne-mužem, protože jeho falus je předmětem úcty.“84

Šiva splývá s Párvatí.

Mužem, který zostuzuje Šivu ze všech nejvíc, je královský kněz Dakša, Brahmův syn, vládce dakšináčáry. V puránách je vykreslen jako patron jadžni, ohňového obřadu, který tvoří základ tradiční védské společnosti. Jako udržovatel ortodoxních dharmických hodnot dal manželky všem bohům. K jeho velké nelibosti si jeho nejmladší dcera Satí zvolila za muže Šivu. Pro Dakšu představuje Šiva sílu chaosu a destrukce, je pro něj tím, kdo ze všeho nejraději boří pravidla a překračuje všechna ustanovení. Když ho Šiva, jeho zeť, odmítne pozdravit, jenom se mu to potvrzuje.

Dakša, pohrdající vším, co představoval Šiva, přišel s nápadem, jak to Šivovi důrazně dát najevo. Zorganizoval velké obětování a pozval všechny bohy, aby se ho zúčastnili. Všechny kromě Šivy. Satí nedokázala unést očividnou urážku, které se dostalo jejímu manželovi, vrhla se do posvátného ohně a upálila se. Na oltáři ulpěla Satína krev a jadžňa tak přišla vniveč. Když se Šiva dozvěděl o smrti manželky, popadla ho zuřivost. Proměnil se v děsivého Bhairavu a vypustil svou zuřivost do kosmu. Ničím neomezován tasil meč, uťal Dakšovi hlavu, posbíral Satíny ostatky a tančil ve svém zármutku jako pominutý: hrozilo, že nespoutaným zármutkem zničí svět. Aby ochránil svět před naprostým rozpuštěním, rozsekal Višnu Satíny ostatky na malé kousky. Když zmizela mrtvola, Šivův hněv pominul a on se stáhl do jeskyně. Zavřel oči, uzavřel smysly, transcendoval veškerou zlost i touhu a odmítl znovu vstoupit do vnějšího světa, čímž by znovu ohrozil stabilitu kosmu – tentokrát neplodností –, dokud k němu nepřišla Párvatí (Satí znovuzrozená jako horská princezna) a nezískala si po mnohém pokání místo v jeho osamělém srdci. Objal ji tak mocně, že splynuli.85

V následujícím příběhu z Karnátaky, který převypravuje A. K. Ramanujan v eseji On Folk Mythologies and Folk Purāṇas, který je součástí kompilace Vinaye Dharwadkera, se Šiva stává kvůli prokletí napůl ženou. Jedná se o lidový příběh, v němž dělení a tvoření je na rozdíl od jeho klasické (sanskrtské, bráhmanské) verze produktem vůle bohyně Matky Ádišakti.



84. Doniger, Sexual Metaphors and Animal Symbols in Indian Mythology, s. 323.

85. Daniélou, God of Love and Ecstasy – The Traditions of Shiva and Dionysus, s. 76–85.