SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Šúrpanakhá je mrzačena Lakšmanou




Palácové intriky přiměly Rámu, aby se uchýlil na čtrnáct let do exilu v lesích. Jeho oddaná manželka Sítá a bratr Lakšmana ho následovali. V posledním roce exilu pobývala trojice na březích řeky Gódávarí. Když uviděla Šúrpanakhá, ovdovělá sestra krále Rávany, Rámu, přemohla ji touha.

Ráma ovšem její návrhy odmítal, protože se držel manželské věrnosti. Odhodlána dostat ho rozhodla se Šúrpanakhá zabít Sítu a zaujmout její místo. Vtrhla tedy k polekané Sítě, ale Lakšmana jí zastoupil cestu. Pozvedl meč a usekl jí nos, uši a, jak někteří říkají, i prsa. Šúrpanakhá si stěžovala svému bratrovi, který se rozhodl pomstít její ponížení únosem Rámovy ženy Síty a donucením Síty stát se jeho královnou.

V tradiční hinduistické společnosti se vdova znovu nevdává. Očekává se, že zůstane věrná památce svého manžela. Nezřízené chování Šúrpanakhy potvrzuje její barbarskou, rákšaskou identitu (viz první kapitola). V Uttara Rámájaně, poslední kapitole eposu, se dozvídáme, že Rávana zabil v touze stát se svrchovaným vládcem rákšasů již dříve náhodou svého švagra. Aby svůj čin odčinil, udělil následně své sestře právo mít každého muže, na kterého v lese narazí. Naneštěstí se ukazuje, že jedním z mužů, které Šúrpanakhá chce, je Ráma, vládce civilizovaného chování, který způsobí, že Šúrpanakžina nespoutaná sexualita je ovládnuta, a to symbolickou kastrací. Mužská kastrace znamená odstranění penetrativní síly, ženská kastrace zničení ženského kouzla (představovaného nosem, ušima a prsy). Zatímco v Bahučařině příběhu zachraňuje ženská kastrace ženě čest, v Šúrpanakžině příběhu jí přináší potupu.

K mužské kastraci může dojít i tehdy, když jde více o projevení mužnosti než o mužskou sexualitu. Následující příběh nemá žádnou oporu v písmech. Jedná se o populární lidovou historku z oblasti Bélgaumu v Karnátace. Historka tvoří základ značně pochybné náboženské tradice zasvěcování chlapců a dívek Rénuce-Jéllammě, bohyni, která sídlí na pomezí mezi humny a divočinou, mezi cudností a prostopášností.