SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Višnu vzrušuje Šivu


— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —



Když se Višnu přeměnil v Móhiní, nebeskou okouzlovatelku, byl Šiva tak přemožen touhou, že opustil svou družku Párvatí a běžel za Móhiní, až u něj došlo k výronu semene. Z tohoto semene se zrodil mocný opičí král Hanumán, o němž bohové rozhodli, že porazí démony, a dokonce i smrt. V souladu s předpovědí pomohl Hanumán Rámovi zachránit jeho manželku Sítu ze spárů rákšaského krále Rávany.

Ve středověku existovala velká řevnivost mezi vyznavači Šivy a Višnua. Každá skupina přistupovala k životu odlišně. Šivaisté spatřovali hodnotu v asketické tradici, zatímco višnuisté se přidržovali tradice života hospodářů. Filozofické rozdíly a rozdíly v rituálech vedly někdy až k násilným konfrontacím. Bohové jako Hanumán pomáhali těmto dvěma školám najít k sobě cestu. Hanumán se rodí ze Šivy, jeho zrození je ale podníceno Višnuem. Hanumánův životní styl (celibát) a osobnost (pokora a nevinnost plynoucí z moudrosti) jsou v souladu s šivaistickou filozofií; jeho kosmická role (boj s démony, pomoc lidem) odráží ale višnuistické ideje. Dosahuje se tak spojení dvou rivalů.

Vypuštění semene mudrcem při pohledu na nymfu (apsaras) je téma, které se v hinduistických příbězích často opakuje. Apsarasy jsou nebeské kurtizány, které zpívají, tančí a baví bohy. Mudrcové odhodlaní získat moc nad živly, a tudíž i nad dévy se snaží ovládnout pět smyslů a věnují se pokání. Aby dévové jejich úsilí mařili, berou si na pomoc apsarasy. Mudrcové až příliš často kouzlu smyslných nymf podléhají a vypouštějí semeno. Když se ale nymfy pokusily okouzlit Šivu, pohořely. Jejich patron, bůh lásky Káma, sebral následně odvahu a vystřelit milostný šíp na poustevnického boha Šivu, Šiva ale otevřel své třetí oko, vypálil z něj ohnivou střelu a přeměnil Kámu v hromádku popela. Když si dévové, kteří zoufale potřebovali vojevůdce zrozeného ze Šivova semene, uvědomili, že Šiva není běžný mudrc, vyvolali bohyni Matku. Ta na sebe vzala podobu horské princezny Párvatí a prostřednictvím pokání si získala Šivovo srdce. Navzdory tomu, že se spolu Párvatí a Šiva spojují, nikdy nepočnou dítě. V rovině metafyziky to znamená, že duch a hmota si podržují rozdílnou identitu. Šiva a Párvatí plodí děti každý zvlášť. Kárttikéja se rodí ze Šivova semene, ale nepřebývá v Párvatíně děloze (viz druhá kapitola), a Ganéša se rodí nikoli ze Šivova semene, nýbrž z hmoty, kterou si Párvatí seškrabe z těla (viz pátá kapitola).

Móhiní představuje jenom další pokus, jak stáhnout Šivu do světa. Jelikož apsarasy na Šivu nedosáhnou, bere na sebe roli okouzlovatelky Višnu. Na stěnách paláce Mattancherry v Kérale je nástěnná malba zobrazující Šivu, jak vášnivě objímá Móhiní, přičemž Párvatí, Šivova manželka jejich spojení s rezignovaným úsměvem přihlíží. Ví, že její manžel je prosťáček a kuřák konopí, že jeho mimosvětskost plyne z oproštěnosti ode všeho myšlení. Chápe, že je Móhiní fascinován a že se zaplétá do kouzelných osidel Višnua. Možná je to tak, že Šiva je příliš ponořen do meditací, než aby si uvědomil, že Móhiní je Višnu. A možná, že ho to prostě nezajímá. Ať tak či onak, cíle je dosaženo a Šiva vstupuje do kola života.

Samozřejmě, že moc okouzlit Šivu, tím, že se stane ženou, má pouze Višnu. Když se o totéž snaží démon, pohoří.


Višnu-Móhiní (oranžové barvy) se předvádí před Šivou (bílé barvy). Stropní malba. Foto Rasa Ravi.