SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Žena, která se stala mužem a pak opět ženou




Král Šikhidhvadža velmi miloval svou ženu Čúdálu, byť neměl nikdy valné mínění o jejím rozumu. Neměl vůbec tušení, že jeho manželka je naopak mimořádně osvícená žena, obdařená mnohými magickými schopnostmi, včetně schopnosti měnit podobu.

Jednoho dne se král rozhodl, že se vzdá království a odejde do lesů hledat pravé poznání. Svou ženu odmítl vzít s sebou. Zůstala tedy doma, aby řídila království. O osmnáct let později manžela navštívila. Vzala při tom na sebe podobu mladého kněze jménem Kumbhaka. Šikhidhvadža a Kumbhaka se stali výbornými přáteli. Kumbhaka předával Šikhidhvadžovi svoje vědění, a ten jeho moudrým slovům dychtivě naslouchal. Kumbhaka po Šikhidhvadžovi toužil(a) a přemýšlel(a), jak to udělat, aby se mohli milovat, aniž by mu musel(a) prozradit svou pravou identitu.

Pak dostal(a) nápad a řekl(a) mu: „Viděl jsem divokého mudrce Durvásu, jak spěchá po nebi, a poznamenal jsem, že vypadá jako žena spěchající za svým milencem. Mudrcovi se má slova nelíbila a seslal na mě prokletí spočívající v tom, že se musím každou noc proměňovat v ženu.“ Té noci se Kumbhaka proměnil přímo před králem v ženu jménem Madaniká. Král svolil, aby Madaniká přespala v jeho poustevně, ale o milování se nepokusil. Každý den naslouchal král moudrým slovům Kumbhaky a každý den nocoval bez jakékoli vášně vedle Madaniky. Nakonec řekl Kumbhaka, který už nedokázal dále snášet králův nezájem: „Každou noc spím vedle tebe jako žena. Chci poznat potěšení, které ženy znají. Pomiluj se se mnou, tak jako se manžel miluje se svou ženou. Tvé pokání to nijak neporuší, protože jsi překonal touhu.“ Šikhidhvadža s tím souhlasil, oženil se s Madanikou a miloval se s ní.

Každý den naslouchal moudrým slovům Kumbhaky a každou noc se miloval s Madanikou. Jedné noci se Kumbhaka rozhodl prověřit královo odpoutání. Využil svých magických schopností a vytvořil před králem iluzi, že vidí lůžko a na něm Madaniku, jak se vášnivě miluje s pohledným cizincem. Král na výjev pohlédl, ale nijak to s ním nepohnulo. „Omlouvám se, že vyrušuji, jen klidně pokračujte,“ řekl. Později řekl Madanice, ať si najde muže, který by dokázal uspokojit její vášeň. „Mně se to nedaří, zůstaňme tedy přáteli, jako jsme byli předtím.“ Madaniku králova imunita vůči chtíči a hněvu potěšila, proměnila se v Čúdálu a odhalila mu svou identitu a své úmysly. Šikhidhvadžu to tak ohromilo, že se vrátil i se svou ženou – která mu byla učitelem Kumbhakou i milenkou Madanikou – domů a vládl dalších deset tisíc let s Čúdálou po boku.

Čúdálá na sebe dokáže brát mužskou i ženskou podobu, ale shledává, že intelektuálně ji manžel bere vážně pouze v mužské podobě (Kumbhaka) a eroticky pouze v ženské podobě (Madaniká).

Šikhidhvadža odmítá roli žáka své ženy. Upřednostňuje vědění pocházející od muže. Kdyby věděl od začátku, že Kumbhaka je ve skutečnosti jeho žena, nebyl by ochoten přijmout jeho učení. Šikhidhvadžovi není proti mysli sex s Madanikou, ačkoli si je plně vědom, že Madaniká je ve své podstatě muž. Jsou zde jasně patrné homosexuální náznaky. Šikhidhvadža je ovšem spolehlivě zakotven v asketické tradici a do žádných pletek se zprvu nepouští. Nakonec se ovšem miluje s mužem, samozřejmě až poté, co se tento muž „stane ženou“. Když přistihne Madaniku, jak se miluje s jiným mužem, vkradou se mu do mysli patriarchální myšlenky. Madaniku zapudí. Pak ho ale ovládne osvícení a on nedovolí, aby toto odmítnutí zabarvila hořkost nebo hněv.

Z příběhu Čúdály/Kumbhaky/Madaniky můžeme vyčíst, jaké role se tradičně připisují mužům a jaké ženám. Zatímco muži mohou být učenci a bojovníky – případně farmáři, pastevci, obchodníky a řemeslníky –, ženy mohou být buď prostitutkami, nebo manželkami a hodí se jenom na sex, výchovu dětí a na všechno, co nějak souvisí s erotikou. Žena se tvořením nového života spojuje s přírodou. Muž může být otcem, současně ale dokáže i mnohem víc. Coby mudrc může porozumět fungování přírody, coby bojovník ji může ovládnout, coby kněz a mág může působit na její síly, coby farmář a pastevec může zkrotit její divokost a dostat z ní její bohatství, a coby umělec a řemeslník ji může zpracovávat. Žena je prodloužením přírody. Muž, ačkoli je také součástí přírody, se může zároveň z jejího nezrušitelného rytmu vymanit.

Když Bhíšma odmítne zabít Šikhandiho, protože ho považuje za ženu, je to proto, že zabití ženy se tradičně považuje za útok na plodivou sílu přírody. Bhíšma – muž, který se záměrně odvrací od svých biologických závazků – si nechce ještě více znepřátelit přírodu a své předky tím, že by zničil ženské tělo, které může sloužit mrtvým jako vstup do říše živých.

Podle hinduistického pohledu na svět vyvěrá schopnost muže ovládnout přírodu a vymanit se z ní, schopnost, která není dána ženě, z jeho biologie. Indický světonázor považuje obecně vzato tělo za pouhý oděv duše, kterého se duše během smrti zbavuje (jak zdůrazňuje populární Bhagavad-gítá), biologie těla ovšem hraje důležitou roli při určování duchovního a sociálního statusu člověka. Na tělo se po celá staletí pohlíží nikoli jako na bezcenný obal duše, nýbrž jako na prostředek materiálního růstu a duchovního pozvednutí. Tělo je nástrojem mnoha okultních praktik. Tělo má v sobě sílu, která může z člověka udělat víru, tedy heroickou bytost, která nepodléhá neosobnímu rytmu přírody.

Víra označuje jak materiálního dobyvatele (bojovníka, farmáře nebo pastevce, umělce nebo řemeslníka), tak duchovního dobyvatele (asketu, čaroděje). Vírou se může stát pouze muž, protože má přístup k semeni (vírja). Semeno má magické vlastnosti. Když se dostane do plodné dělohy, může stvořit dítě, a když je zadrženo, může se přeměnit v jemnou substanci známou jako ódžas, která vystupuje nahoru po páteři, obdařuje tělo silou a osvěcuje mysl. Posílené tělo nepodléhá omezením, které na ně uvaluje příroda. Osvícenou mysl neošálí klamná proměnlivost hmoty. Muž tak získává schopnost zacházet se silami kosmu nebo se vymanit z koloběhu znovuzrozování. Ženy své semeno každý měsíc ztrácejí, ať chtějí nebo ne. Nejsou vybaveny na to, aby mohly být víry. Jsou menstruační krví navždy připoutány k zemi. Aby se tedy Ambá mohla stát bojovníkem a postavit se Bhíšmovi, potřebuje mužskou biologii.

Většina mystických a okultních škol, s nimiž se lze v Indii setkat, považovala ženu za stvoření, které je o stupeň níž na evolučním žebříčku než muž. V hinduismu, buddhismu i džinismu je ten, kdo aspiruje na vymanění z přírody a její ovládnutí, vždy mužského pohlaví. Pokud se hinduistické bohyně jako Kálí nebo Durgá chovají jako bojovníci, nosí zbraně a zabíjejí démony, je to jedině díky přesvědčení, že bohyně nepodléhají menstruačnímu cyklu, a tudíž jsou obdařeny stejnou, ne-li větší silou než bohové.

Hinduismus, buddhismus i džinismus povstaly ze stejného kulturního podloží. Buddhismus i džinismus jsou ve své podstatě mnišská náboženství, která usilují o osvobození všech živých tvorů ze světského kola znovuzrozování. Zjednodušeně lze říci, že co je mókša (osvobození) pro hinduisty, je nirvána pro buddhisty a kaivalja pro džinisty. Mezi těmito třemi náboženstvími ale existuje mnoho hlubokých rozdílů. Buddhismus je agnostické náboženství, džinismus je ateistický a hinduismus je teistický, ateistický, agnostický i gnostický. Historickým zakladatelem buddhismu je Buddha, ovšem ani džinismus, ani hinduismus žádnou zdrojovou postavu nemá. Vyznavači džinismu věří, že džinismus je věčnou pravdou (totéž si myslí hinduisté o hinduismu), která se čas od času odhaluje moudrým mužům a během času vykrystalizovává. Podle hinduismu lze cíle, kterým je osvobození, dosáhnout oddaností. Buddhismus předepisuje meditaci a džinismus pokání, zejména nenásilí.

Hinduisté mohou sice trvat na tom, že duše nemá žádné pohlaví a že sex/pohlaví je materiální koncept, ovšem materiální realita je v hinduismu vyjádřena vždy prostřednictvím ženských symbolů (džbánek, lotos, mušle, moře, had, bohyně), zatímco duchovní realita prostřednictvím mužských symbolů (slunce, ohnivý sloup, bohové). Buddhisté nevěří v duši, protože ta implikuje neustálé změny.

Podle buddhistického schématu nic netrvá věčně. Ani pohlaví, jak nás poučuje následující příběh z buddhistického spisu, který přináší učení mudrce Vimalakírtiho. Tento spis pojednává o věhlasném mnichovi jménem Šáriputra, kterého zkouší buddhistická bohyně. Tento příběh převypravuje Wendy Donigerová v knize Splitting the Difference.